We're cleaning the mold from our VHS tapes to be displayed in a brand new archive of all things OBJECT:PARADISE. Regular programming resumes on opening night.
No code yet? Leave your email above and we will remind you when the archive opens.
On 16-06-2026, we were notified of the permanent deletion of the OBJECT:PARADISE YouTube channel. In a single, automated sweep, our archive of the Prague underground's history, poetics, and experimental film was erased. Furthermore, we have been explicitly prohibited from creating any future channels.
Under the EU's Digital Services Act (DSA), platforms of this scale are legally required to provide transparent moderation, clear justifications, and access to actual human review when a digital livelihood or archive is destroyed. However, even after consultation with agencies operating under the DSA, we have been unable to reach any human response from YouTube.
But as frustrating as this news is, it didn't surprise us.
In fact, it is the exact reason we formed the OBJECT:PARADISE collective in the first place — to curate and create collective agency in the celebration of public art. Today's platforms steal this agency from us through their algorithmic biases and automated content control, which directly conflicts with our Manifesto. So we decided to take the L and to do something with it.
We have completely redesigned the OBJECT:PARADISE Archive with four objectives in mind:
to preserve the entire archive — our films, our magazines, our sounds, and documentation of our curations.
to share the archive in an accessible, O:P way which encourages discovery and users' agency.
to celebrate the users who have contributed to the archive by creating a visual representation of our network's connections and contributions.
to encourage future collaboration within the local and extended O:P network.
And, perhaps most importantly, to keep it free, algorithmically independent, and weird.
In 08-2026, we launched the beta version of the site to select users. The official launch is on 31-10-2026 at The Prague Microfestival, Kampus Hybernská, doors at 18:00.
Thanks for all the support.
—OBJECT:PARADISE
Would you like to get involved or think you can give us a hand in some capacity? Shoot us an email here: info@objectparadise.com
The sovereign video archive of OBJECT:PARADISE, live since June 2026.
Live since June 2026, O:P:TV was created to preserve OBJECT:PARADISE’s video archive on a platform that is ad-free and algorithmically independent, with the objective of celebrating the collaborative nature of our community.
In June 2026, YouTube notified us of the permanent removal of the O:P account, deleting the footage and metadata we had carefully curated since 2018. Although devastating at first, it provided an opportunity for the team to reevaluate the role we wanted corporate gatekeepers to play in the preservation and distribution of our community’s work.
OBJECT:PARADISE was established in 2018 with the core objective of making the literary arts an accessible experience. Our curations are interdisciplinary in nature—involving poetry, actions, performance, and music—to encourage visitors to have their own individual, subjective experience at our events.
We quickly understood that exclusion is important in defining any aspect of life: for art to exist, non-art must also exist. So the question is only who decides.
However, we feel uncomfortable defining exclusion at the convention level; we would rather define it at the context level. We believe the quality of art is defined by those who experience it, and all subjective experiences are correct. “Art,” then, becomes constantly dynamic, subjective, and dependent on where it happens and who gets to experience it. Exclusion doesn’t have to be about access to knowledge—it can be about access to the moment.
When YouTube deleted our archive, we understood that mass platforms remove our agency to engage with our community through algorithmic moderation and curation driven by profit. We created O:P:TV to celebrate the work that we’ve done and to encourage community preservation and collaboration.
Exclusion doesn’t have to be a bad word in the art world; in fact, it’s a necessity. With O:P:TV, we return agency to our community regarding where and how that exclusion happens.
This archive is a project of OBJECT:PARADISE, z.s. ičo: 09829911. If you are identified in any material and would like to request a takedown or anonymization, use the CURATORIAL REQUEST button on the material in question, or message the O:P Team.
O:P:TV is an algorithmically free, sovereign archive for the Object:Paradise community, preserving our poetic and cultural artifacts outside of conventional corporate platforms.
WHAT ARE THE PROJECT GOALS?
Our primary goal is to maintain a decentralized, self-governed directory of artists, poets, and collaborators. We aim to document our collective history while fostering new cross-border connections without relying on algorithmic feeds.
CAN I SUBMIT A VIDEO?
You can and we encourage it, but we want to make sure the OBJECT:PARADISE Archive — along with O:P:TV — is a coherent and consistent representation of the Manifesto and the community who helps sustain it. Our best advice to submitters is to watch 100 hours of O:P:TV — preferably while in both comfortable and uncomfortable states of being, mind and physical.
Things you’ll notice: we shoot on VHS; we don’t know how to edit films; we work within our community; we don’t shoot perfect shots or capture perfect sound; we like concerts and actions and poetry readings and performances and drinking beer and filming all of it — oh, and Žižkov, of course.
Two pathways: Supporters can submit videos but must be in collaboration with a Verified Poet (someone already listed in the Poet Directory). Verified Poets can submit videos of themselves, and are always encouraged to collaborate with other poets in the network.
Submissions are made on this page and should include the title, a description, the associated poets, and why you think the film fits O:P:TV. Everything accepted is uploaded permanently to Archive.org under the OBJECT:PARADISE Label — so make sure you have consent and applicable rights for anything and anyone featured in your video.
HOW DO I BECOME A VERIFIED POET?
Verified Poets are individuals who have participated in O:P events, collaborations, or are recognized community members.
To become verified: When registering an account (or via the directory), you can submit a “Claim Profile” request. Our admins will verify your identity. Once approved, you gain access to the Global Network Map and extended profile features.
DO I NEED AN ACCOUNT TO WATCH?
No. Every tape in the Archive plays for anyone who walks in — no login, no paywall, no watch history held over you. An account only becomes necessary when you want to act rather than watch: claiming your poet profile, messaging the O:P Team or other poets, and curating your own corner of the network.
I’M IN A TAPE BUT I’M NOT CREDITED. CAN YOU FIX IT?
Yes, and please tell us. Credits are curated by hand, tape by tape — and the Poets Directory, the Network Map and the search index all read from them, so an uncredited performance is a poet missing from the whole archive. Message the O:P Team with the tape and the name as you want it spelled, and we’ll correct the record.
HOW DO I REQUEST A TAKEDOWN OR ANONYMIZATION?
Use the CURATORIAL REQUEST button on the tape in question — that keeps your request attached to the material it concerns. If it spans more than one tape, or you would rather not say it in a form, message the O:P Team directly. Sovereignty over the archive means nothing if it does not extend to the people inside it. If your request is urgent, email us at info@objectparadise.com.
DOES THE ARCHIVE TRACK ME OR SHOW ADS?
No ads, ever, and no recommendation engine deciding what you should watch next. The archive sets the cookies it needs to function, plus Google Analytics only if you consent to it in the cookie banner — decline and nothing analytical follows you. The full terms are in the Privacy, Archival & Community Policy.
THE DECK HAS HIDDEN CONTROLS, DOESN’T IT?
It does. SPACE plays and pauses, the arrow keys change tape and volume, F goes fullscreen, S starts surf mode (auto channel-hopping), D cuts the signal, and X opens the Video Mixer — hue, saturation, contrast, invert, multi-screen and mirror, on dials 1 through 6. Press 7 to tint the entire site to a colour of your choosing. It is your deck; nothing you do to the picture is permanent.
Everything you can add. Nothing here is in your curation until you add it.
YOUR CURATION
Type @ to tag a poet. Tagged names become links to their profiles.
Untitled curation0 / 500
DROP HERE TO ADD AT THE END
Drag the grip to reorder. ✕ takes a tape out.
Saved as public
MIX COMPLETE
ADD TO A CURATION:
Curatorial Request
H
Did you know the O:P Archive has hotkeys?
DID YOU KNOW?
CRT answers to the same keys as the deck. The playbar hides: move your mouse to the bottom of the screen to bring it back. New here:[ and ] change the TV, each with its own look (with the Video Mixer open they switch its tab instead), L flips through the looks, T leaves CRT again (hold SHIFT with it to turn the glow on the wall on and off), and ESC steps back to theater.
The O:P deck answers to your keyboard. Click a lit key to try it right now — or press H anytime to reopen this guide.
~123456890-=BKSP
TABEYUI[]\
CAPSAJK;'ENTER
SHIFTZVB/SHIFT
CTRLALTFN
HOVER OR PRESS A KEY
RECORD MIX (C) — record the mix you're playing. Press C and the deck writes down your whole performance — every effect you ride, every jog, every channel change — as a mix it can replay. Press C again to stop, name it, and shelf it on your profile, public or private. Any signed-in account, any tape, any modern browser.
Verified poets recording a tape they appear in also get the film itself: the browser asks once per take for permission to film the tab, and the mp4 downloads to your computer — nothing is ever uploaded. That export needs desktop Chrome, Edge, Brave or Arc.
HOW SHOULD WE REACH YOU?
The archive is quiet by design. Choose what's worth an email — you can change any of this later in Settings.
DIRECT MESSAGES
SET UP YOUR PROFILE
This is how the community finds you. Everything here is optional and editable later from your profile.
Creating your account
Your profile picture
Put a face to the name, or don't — you can add one later from your profile. Nobody on the archive is anonymous by accident.
Drop your profile picture here
Or choose one from your device. You'll place it on the next screen.
Consulting the archive
Drag to place
Avatar
Your profile picture is yours to change or remove at any time, from your profile. It is not published anywhere until your account is created.
THE O:P COMMUNITY MAP
The community map exists so members can find each other when they travel — you land in a city, you see who's there. Would you like to appear on it?
Only your city is ever shown — never an address, never coordinates you didn't type. You can opt out again at any time, from the map itself or from Settings.
WELCOME TO O:P
✓
·CONNECTIONS
·TAPES
O:P
◇O:P CHATO:P
DROP TO CLOSE
✕
VIDEO MIXER
[ ] SWITCH TAB
GLOBAL SITE EFFECTS
SITE HUE ROTATION0°
NOTHING PLAYING
00:00:00
NO RECORD
0:00
UP NEXT
O:P RADIO
VOL 80
Transcript
Svitek Perské Spodiny
Czech (automatic, as spoken)
(hudba)
(hudba)
(hudba) (hudba) Máš mi tam samo polívky? Už teď? Trošičku. Já mám na to dět, že ráte s ploupusou. Jo tak.
Zaplatíš? Ne. Dobrý večer. Dobrý večer. Dobrý večer. Nevolíte muzikante?
Mám žízeň.
To byl ale den. Poslouchej, co se dělo v paláci.
Co se děje? Já už jsem po práci. Co seš to za eunucha? Palác je náš celý svět. Já o tom nemůžeš rozumět.
Neseš jost tedy, co vyváděli šlechtici a král? Bych to ne. Sliží oni nás? Už tě neposlouchám. Já tebe taky ne. Když tak škerohlícky mluvíš. A co se pořád s peštěm hnusným sledem v paláci? V paláci můžeš šlohnout kus opepřovaného skockého masa. Skopového. A co tě nemá? Žádný teleskop na toto maso nepotřebuješ. Kusy jsou jako obři. Tím chlép z egipských mouk. Med od dalekých řeků. Mascarpone z Italii. V mísách z křehkých babilonských hlín. Delikátní dortíky. Almandlové monsipáni. Výno Rude od Šibalu. Šírázů. Šíráz, híráz. Mě na tyto džendry neužije. Ale poslouchaj. Popijely. Popijely hospocký.
Nejte mi jedno. No a zaplatíš? Jděte to na sekiru. No.
Popijely osvežující sherbety. Degustovaly francouzské sírie. Pojídaly z Kaspického moře kefíja. Kaviár. No to je jedno.
Kaspické moři mají kaviár. Kafíje mají v Palestině. Tu neznám. Ano, asi jako půlka lidí co tam bydlí.
Ostatně tereshy. Proč ty si nebyl v paláci?
Mají tam pořád nějakou hostinu. Hrečí jsem se hodil marot. A zdejchl se před koncem šichty. Vyle té víno jsem po nich uklízet. Zrovna nechtěl.
Tentokrát bylo víno, ale skvostné. A poslouchejte. Vylita byla sama královna. To je fakt sama královna?
Čočka. Je dobrá. Tak poslouchejte. Poslouchejte. Král náš Achar Šveroš. Pán nejvělko lepější velmoci našeho světa. Ležil majestátně na pohovce. Své královské. A svým nevýslovně vytříbeným jazykem. Ochutnával přinesené lahůdky.
Posuzoval jich jakost. A moudrosti starodávného šalamona. Soudil co je vhodné. Vkusu jeho a jenomé jeho říše.
No jasný. Jak ho znám, královským zadkem ochutnával pološtáře. A nejvíc zdbal na to, že má dost ve svém řiše.
Jak odnají toby, Hamané. Můj rádce.
Úžasné, jedinečné. Jako tvá královská práce.
Půj, mě spíš chutná jako hnuj. No půj, samozřejmě. Ano, přesně. To jsem myslel. Kdo by tohle pozřejil, půj. Přineste něco hodného, krále.
Je to hrozné, sněmi to sluhy. Většiné problémy. Neustále.
A co je tohle, kijovila? Podivné, jen to ochutnám. Souhlasím. Tohle musel vařit. Dábel sám. Pošlete toho dábla do kuchyně. Je to vytečný.
Dobře.
Krály. Spíš?
Možná, že bude další hodování zbytečné?
Čože? A kme vymýtli, co budem dělat?
Ovšem, že je veličen svůj, jenže... Bože, co je to za krále?
Prosím, Hamané, už to máš?
Jseš třeba pěvecký zbor psů? Ne. Nebo pavího hovna vernisáž? No dá. Či žongrující tygry? Starý. Soutěž v pojídání slonů? Ale.
Dáme satirickou veselohru?
Chci něco, z toho jsem dlouho neviděl. Sluhy budeme štvát na honu?
Ale. Chci něco, z toho jsem dlouho neviděl. Něco pro změnu.
Mám to.
Přivedem dvojí
ženu.
Hamané, jsi genius. Já vím. To bude krásná noc. Slyšel jsem, že spívá a tančí půvabně moc. Tvoje žena vaští je príkrásná jako květ. A vy dvoře nej neviděli. Jak nespravedlivý je svět. Sluhové, přiveďte ženu mou. A če nám zatančí se skvostnou korunou? Pani nechce přijít.
Kde je? Velečenstvo královna nechce přijít. Přijít, že nechce a co tím chceš? Jako říct? Říká, že príjste ožeralý. Dnes nebude nic. No, ožeralý to jinu trochu jsme. S naleháním musím přestat. Co říkáš, krály? Nemůžeš ji nepotrestat?
Potrestat, že jí mám?
No za všechno. Když máš spurnou ženu, lidé tě začnou bomovat, řeknou si, když ona neposlouchá, proč my jí bychom měli poslouchat.
Ty na vše myslíš. Jsem na tebe hrdý.
Inu jen radím, jak se má.
Ty musíš být tvrdý. Ano. Večeří ji nedat.
Spaláce ji vyhnat.
Spaláce ji? Mou važt.
A to bych žádném umřel. Ne, musíš jinak.
Přešli zůstat králem.
A vyžijete teda král slugové?
To ve co já teď bezní?
Neboj, neboj veličelstvo. Přijde jiná. Lepší.
Jde tedy pryč. Zaklínela se však, že jste ji neviděl naposledy.
Co je do toho nám židům? To se stává královnám.
Vám židům, nám židům já ti nevím. Ale jak byla vaště nádherná, to jsi měl vidět. Jen ze spomínky na jejich krásu umíram. Viděl neviděl, nemám to v náplně práce. Jaký zářely, barvy roucha. Vlnily se kolem ní šaty, třpytily se jí kolem šije démenti. Démenti, dément seš ty bych to ne. Vážně? Tereši, že se ti spytím jako dément? Dejme tomu. Ale nemluvme o mě, řeči o ní. Máme totiž výhodu, že jsme eunuchové, viď? Šlechtici, ať si předvádějí v osvětelných sálech, krásnější věci sedějí ve stínu. Ať si dvořané ovládejí dvůr, zákulisí, zákulisí patří nám. My vidíme to, co ani šlechtici nevidí.
My jsme pro ně neviditelní. Já je vidět taky nechci. Ale Tereši, jestli vidět v životě jen jednu věc, tak pak váž ty. Kež bych zpatřil ještě ještě aspoň jednou její ladné pohyby, zaslech ještě jednou její její sličná slova, ucítil ještě jednou její vůni mužové. Růžové? To jsem říkal, parfém růží říkám chili a satanu. Lili a šafránu. Nepředušuj mě. No nic, je pozdě, nám se nevrátí.
Dobrý večer.
Dovolíte pánové, mohu přisednout? To tady nedovolím. Samozřejmě milá paní. Dejte si něco k pětí. To je moje.
Děkuji.
Já vás znam, z paláce. Aha, jasně, tak pracujete tam? Pracovala jsem, obsluhovala krále, ovšem všichni krály sloužíme. Jak nejlépe umíjíme. Hlavně tak, jak musíme. Já už jsem dosloužila. Vy jste ti komorníci, poloviční židé, že? Milíte se, já jsem židem úplným. On jím není ani trochu. Chce říct, milá paní, že on má židovskou matku a já je jen otce židovského. Tak či tak může vás zajímat novinka, kterou nesu? Bych tam už tu novinku přines. A nezaujala mě. Neznáte Mordechaje? Našeho zbožného žida? Co je s ním? No, zatím nic, ale jak jsem vycházela z práce, vyděla jsem ho s Hamanem,
tím rádcem královým. Opravdu?
Co je to za poklonu? Nevíš, kdo já jsem?
K zemi?
No, to je lepší.
Je dobré nebýt oslyšen.
Co si mi neklaníš? Takový niče má? A? Tak jen tak. A co si mi neklaníš? Takový niče má? A co si mi neklaníš? Takový niče má? A co si mi neklaníš? Takový niče má? A co si mi neklaníš? Takový niče má? A co si mi neklaníš? Takový niče má? Takový niče má? Zdravím vás, domry pane. Ať Bůh vám požehná.
Inu budiš. Ale já nechci požehnání. Beru to tedy spět. A přeji jenom zdraví.
Ty mě zdravíš?
Nebo mě snad šálí uši?
No jistě. Vy jste snad sluší? Zdravit mě?
Králova rádce? A nesklonit se? K zemi? Vy jste rádce? Vy jste rádce? Nepoznál jsem původ urozený.
Možná že ti ve výhledu překáží. A tvoje žij do brada.
Omlouvám se pane. Ať žije král a vláda.
Rádce je jako Bůh. Bohu se člověk klaní.
Jako Bůh? No. A to může být jen zdání.
Však počkej, budeš ještě litovat.
Palácové drby se jim rád.
Hádky mezi namišlenými muži.
Zlověstná zpráva všem, kteří Hamana znají. A ví jak má ten koukůži. Vy Hamana paní znáte?
A když jste krále obsuhovala, mohla jste znát třeba vaši? Já je zbožňoval.
Můžu zprávku zpláce. Je v novou královnou Ester. Je vydán příkaz hladovat se.
Počkej, počkej.
(hudba)
Hospoda, jedno pivo, prosím.
A ještě jedno, tady pro pána.
Děkuju. Šelbyk ale radši už domů. Už je docela pozdě. Ale chvilku ještě zůstaňte.
Pozdi ještě není, ale brzy, brzy možná bude.
Děkuju pane hospodský. Děkujeme.
Jak by se nám žilo? Jak se nám má žít? Co je to za otázku? To je pivo.
Ale pověste mi vlastně, jak se vám této říši žije?
No, jak už jsem řek?
Jak se nám jako žije? Jak se nám má žít? Nikdo se vás zřích neptal? Tak se nemuseli. Žil se nám. Na hobno. Ubaječně. Tereši, že pořád jen špačkuješ. Když naše říše tak prosperuje, když jsou její hranice den ode dne širší. Když je den co den nový národ vyhnán z pohraničí. A přebydou nové restaurace zde v hlavním městě. Fejnická bystra, aramejské večerky, judské vinárny. No co nám chybí? Ptám se, co chybí jim? Mohou žít v nejkulturnějším městě světa. Mohou vidět
okno? Jak k paláci přibývá věž za věží. Přestole, zakouřené okno, nevidíš nic.
No, ale cítím až paláce vůně. Lanížové ústřice a pečené popelky. Přepelky. No, to je jedno. Chlapi, prosím vás. Je to jedno. Mě stačí starý showlet, jak mi ho dělávala Bobbe. Myslíš?
Se to vyslovuje? Tak to říkával můj zejde v Paříže. Paříž ještě neexistuje. Na tož ten tvůj vše znalý zejde. Chlapi. Zeptej se tady, tady těch lidí, jestli Paříž existuje. Neexistuje. Pro mě neexistuješ ty. Ať neexistují, tím líp v této reality je lepší být jen postavou divadelní hry. Zeptej se jich, vážně.
Jo. Děkuju, děkuju. Vy se bavte o té existenci. Máci oslovojí novou královnu. Nestačí, že existuje ona. Chce ji vidět. Si už její.
No, povestte mi něco věspoň. No, co? Ještě chcete něco vědět? Jak se nám tady žije? Žije se nám. No, jak to říct, v této hromadě výkalů, kterému říkáme život, si každý to svoje místečko vyčistí, udělá si tam hnízdečko. Třeba se ho i vystale pohodlným kobercem. Ale pod ním je pořád to samé. Smrdí to. To přece ví každý, kdo mimo palác, když strávil jediný den.
Strávit den mimo palác.
No, co říkáte vy? Jak se vám tady žije? Žije se vám podobně jako tady tomu pánovi. Co třeba vy pane, řekněte nám, jak se vám tu žije? Fantasticky. Jen nám pověste, co si myslíte o mužích, kteří nám vládnou? Jsou moudří. Moudří. Ale hovno plastají. Já snad špatně slyším.
No a co si myslíte o bývalé královně Vašty? Ještě žijí za očert. Kudá holka. No, chápete to? Já teda taky ne.
No, možná vše napraví nová královna Esther, že?
Jsem naprosto bezeslov.
Byl jsem v paláci, hledal jsem novou královnu. Jak mluví, jak nosí korunu. No, povídej. Špehoval samý u královské síně. Čekal však jen k rádce. Nepřišla královna jen král a jeho nejpitovnější rádce.
Co to bylo? Slyším přezdi hlasy.
Možná, krály. Ale nedbej na hlas masy. Poslouchej. Esther, ti bude po vůli. Dobře jsi si vybral. Bude krásná, poslušná. Kdo by si víc přehal?
Zdorné ženy jsou
občas sexy.
Je tak trochu zdoruje.
Ne, pro dobro říše zdorovat ti nesmí.
Dobrá tedy. Moutři mi radíš, jsem ti zavázán. Dej na mě a ukaž všem, kdož je tu pán.
Jsem šťastný. Mám novou ženu a fítečného rádce. S mými radami vládnutí půjde ti vždy hladce. Povyším tě. Hamané, vezirem tě udělám.
Jsi chytrý, krály. Chtěla jsem to navrhnout sam.
Co si přeješ
od nového vezíra?
Hostinu. Je na to, pomyslím, u srdce měry.
No tak, to bude muset počkat. Musíme jinou věc na léhavě řešit.
Povídej, nahodování se zatím můžu jenom vdešit.
Znáš toho mordecha je žida špenavého? Neznám. Ale nezní to nekoň nic dobrého. Je to slizký hat. A tebe? Chce zabít? Zabít? Že mě chce nějaký mordechaj žit?
Viděl jsem mu to na učích. Jak já ho nenávidím.
Chyď ho teda honem. Konec si ho spiknutím.
No ale to není všechno. Tím padouchem to nekončí.
Ne, Hamané, hlava se mi točí. Celý ho rod za novým spiknutím stojí.
Ne, Hamané, neříkej.
Teď se hodně bojím.
Všechny židi musíme zahubit. A co to je, Hamané? Čemu říkáš žit? Spiklenci. Mordující morduchové. To jsou žide. To snad ani nejsou normální lidé. Neboj. Vypleníme je.
Budeš žít bezpečně. Dobře. Jsi tak chytrý. Ještě že vedeme říši společně.
Pořád ale hlasy zazdí, slyším. Co to zase slyším? Nech to na mě krály. Všechny hlasy stiším.
Ale co když mě nemájí rádi?
No, krály,
no, já tě mám, no, já tě, jsem tady. Já musím opravdu vidět, co si o mě myslí lidi.
A proč? Dav mele je nesmyslí. Ne, Hama, ne. Musím vidit mezi lidi.
Co? Ne, dávaj pozor krály a ti lidi neušidí. Vkonečně si nás vlácové všimají. Teď bych zvolil tu neviditelnost. Prosím tě. Tebe se to vůbec netýká. Počkat, jako že ti nejsem dost. Inu, dobrá, budíš? Nikdo mě nevidí. No neboj se, když jde o zabíjení, má Haman bystre oči a je celkem inkluzivní. Co teď? Půjdu promluvit s králem. Víš, že Haman už nikoho ke krály nepustí. A král má přece ještě srdce. Když mu věc vysetlím, všechno napraví. Tenhle král. Král nás přece zná? Nedovolí, aby se to stalo. Náš král? Není tak zabědněný, jak si lidi myslí. Není?
Já vím, že se o něm říká, že hová pustní zprostiák a hňub, že neumí bez pomoci sluhů do pěti počítat, že nepozná rozdíl mezi státní bezpečnostní radou a pohovkou obklopenouž Bánama Chlastu. Že by asi zaprodal vlastní matku za nový druk cukrový. Že je prostě osel, pes, hlupák. Jsem tady správně
v hospodě u rozbitého Čbánu. U rozbitého Čbánu. Hned vedle Babelonský věže za rohem. Chceš čočku, vole?
Čočku?
Jo, čočku.
Zdravím tedy, skromní lidičkové. Chci se zeptat
na krále. Na krále, jo? Právě jsem no, jako že a myslíte ten náš? Ano, přesně.
To je nejlepší čočka v okolí.
Dobrá je.
Ve velkem domě na konci ulice bydlí. Znáš? Já ho neznám. Nic o něm nemyslím. Žádné názory nemám.
Ale přece byste
podívejme.
Dobrý večer i dáma. Dobrý večer pane, pojďte mezi nás.
V paláci neznáme podobné... Na nás zapomněl. Jsme úplně neviditelní. V paláci neznáme podobné půvaby. Chodíte si často?
Jsem tam.
Máme druhé šatky.
Jsou ze dvá. Poslyšte, já si možná o krály něco myslím. To mi povíte jindy. O vás chci mluvit. Jestli teda smím. Radí o krály. Ráda bych mu řekla, že mu nesuší, když...
Pane, pane, prosím vás důležit uši.
Ale jak, když ona je tak lákavá.
Ale já ho tedy... Dívej, co jsem vzala. Tady co mám? Pivo. Pivo, pivo. Ach, ano. Udecky osute, krása je prchavá.
Tak.
To byl teda podivín. No, velký podivín. Největší. Královský. Počíte, myslíte, že to byl? No, tak to jsme ztraceni. Ale ne, ne ztracujte hlavu. Schopte se k činu. No, no. Třeba za nás, třeba za nás něco řekne Nová Královna. Za nás? Třeba. Ale nevíme, co je zač. Za vás, za nás taky. Já umím být stejně velká oběď, jako seš ty. Vy jste opravdu nemožný. Má přece, má, nemá přece jedna z ona, ale vy dva? Jednám. Budu promluvit si s ní. Tak čau.
Mordechají, stríci. Mám strašnou zprávu. Co je, milá? Z čeho máš obávu? Před chvílí navšívil vezír krále. Teď správně, ať se radí dále. Ale jak? Radil nás zahubit. Ne, Esther, klid. Stríci, poslouchej. Zastavit je musíme. Povšem, o milost poprosíme. Ale haman je rozhodnut, plán už běží. Však jeho plán uspěje, jen stěží. Máš plán ty? Jen videj povel. Samozřejmě, držet půst a na hlavu sypat popel. A to začne působit za jak dlouho? Nevím. Ještě si oblec žiněné roucho. Stríci, nemůžeme dělat více. No jistě, nezapomínat podlice. A pak jen čekat, co se stane lidu? No, vy, náš král, že pocházíš
ze židů? Nevím. Neřekla jsem mu nic. Uff, dobře, dobře, tedy, tak ty se zachráníš. A vy, ostatní, všechny vymítí. Budeme poslušní. Král si to rozmyslí. Kež by se tak stalo. Milá, tu, Věry, máš málo.
Tak co, tak co?
No?
Jsme opravdu straceni.
Možná ty. Já vím, kde jsem. Jsem přesně tady, v této hospodě a nikdo mě otvěd nedostane. Musíme přece něco začít dělat. Vidíte? Piju si svoje pivíčko, baším si sledě. Dokud můžu, jestli dovolíte? No. První řadě, za hodinu zavírají.
Kdyby mě čekala jistá smrt, svůj zbylý čas bych strávil líp. Tak je jistrav? No, za prvé, bych si přestal povědat s tebou. Za druhé, bych si objednal nejdražší pití, co tady mají. Jak říkával můj zejde v Paříži, je nejlepší umřít se šampionským než žít s vlažným braníkem. Se šampionským, blbečku. Co? Se šampionským by řekl tvůj pařízký zejde, kdyby si nějakého skutečně měl.
Jak říkám, šampionský, frizanté, prosek, sex. Sekt? Nenávidím tě. Sex bych si docela dal, kdybych neměl jeunuch. Herkodpánové, proberte se. Co proti genoci dekonáte? Nastal čas velkých činů. Obsluha, dejte mi nejdražší, nejdražší, no, no, dejte mi decku toho levního, co tam v krabici máte. Co konáme? Nyt říkám. Nic, leda že by. Že by? Že by co? No tože. No co nuže? No. Obsluha. Nemám. Takhle se ani nestihnu před programem opít. Před pogromem. Ale? Pogrom, program, pilgrim, nejde o slova. Pogrom, šo a hurb, nakba, genoci dade ověci, aby se neděli. Co kdyby? Co kdybychom? Jako první jednali my.
Ale plán musíme dobře promyslet. Miktane, pojďme. Ještě chvíl neviditelní a potom, ať celý svět nás vidí. Já tě nějak nerozumím. Ne, ještě to musíme probrat. Celé to vyřešíme. Stůjte, hlupáci.
Já se slyším, hlasy. Co to vás říkají? Já. No co jinak? Že tě milují a že se tu dobře mají.
Je pravda, že mě milují.
Už jsem to byl ověřit.
A ten, který ne, už proti něm udeřit?
Přesto. Je to nutné, celý národ zahubit? Už jsem ti to slad by světla, musíme o tom znovu mluvit. Co zabít jen mordecha je? To by mohlo stačit.
Mordecha je? Hm? Když chcete prvé začít?
A tak mi řekni ještě jednou, proč jsou ti žode takový problém?
Židé jsou podvratní rebelanti.
Až jsou tu všude kolem nás.
Ach tak, žijí bez hladu a skladu.
Věrní jsou jen Svincky Ham. Neuznávají naší vádu. To je všem skandalní. Takhle se chová žid.
Kazí vříší čistotu, morálku a klid.
Ale to slyším poprvé.
Kde se tu vůbec vzali?
Cože? Kde se tu vůbec vzali?
Ze své země zaslíbené.
Kežby tam zůstali. Teď ale bydlí jinde.
Tady co dělají?
Říkají tomu diaspora.
Žijí v cítím kraji.
Aha, diaspora.
Takže je něco jako dovolená.
No, víš, jako taková ločbouři, no.
Jako toulavý pés, co z téna.
To je teda špatný. Tak ať u sebe žijí.
No a když ne u sebe, ať naší je zabijí, ne?
Nicméně. Co když budu, co když budu žody na něco potřebovat?
Žydy? Ale co už, o jeden národ méně mít?
Je pravda, že národu mám hodně. No. A všude. No, tak vidíte, velečenstvo, jeden chybět nebude.
Slyšte, slyšte novou zprávu. V paláci dva ohlapní spytlenci, Tereš a Byktan ménem chystali namilovaného krála atentát. Díky židům Mordechají, jež vše vybádal a prozradil, byly příčinu zastižený a žádný poplení. Ať je každý pršan rád, na Mordechají jež splnil svou občanskou povinnost, názdali svémo rebellanskému původu, budou platit prozatímní výjimka velkého protividovského dekretu. Vyhláži největší příkaz, možíte se radovat. Ach, co jsem to provedla. Všechno jen kvůli téme spropadené hrdosti. Mola jsem zůstat s ticha a ti dva by byly ještě naživu. Užili by si ještě na nějaký čas
ten děsivý, krásný svět. Ach, hrdosti, co s námi děláš, si silnější než tou hapo pohodlí, si bezohlednější než kalkul, vyháníš nás domů do ulic do temných předměstských pajzlů. No jo.
Kdyby přece bylo víc lidí hrdých na jednou, kdybychom si spolu v nějakém pajzlu dali pivo a na manžele a šéfy a bláce nadávali spolu. No jo, ta hrdost by nás učinila něčím jiným, něčím větším.
Ale teď už nikogo nemám, a nejsem nic.
Louho jsem vás hledala. A vy jste?
Jsem
židovka z paláce.
Jsem totiž neteř Mordechaje, který se každý den před branou modlí za slávo boha a zdravý krále. Vy jste měsíc? Ne. Na slávo boha a zdravý krále.
Hledám pomoc. Jsem jen člověk jako vy, nevím, co sami zmůžeme.
A my sami nebudeme. Jak to? Co tyhle dva tady?
Před králem se tvářil, že má vše pod kontrolou. My jsme unikli, ale cestou jsme nešli. A to? Královno.
Řekli mi, že se zde zhledám s pozoru hodnou ženou, která s námi do toho půjde. Víte co? Představím vás.
Milá paní, Královna Ester. Milá Královno.
Občanka Vašty. Vašty. Vašty. Vášty. Vášty.
Jaká čest, podsta pro vás. No, nic maně posluchajte. Mám možná plán, jak náš osud změnit. Takhle. Ester půjde za králem. Ví přece dobře, jak ho přesvědčit. Je pravda.
Jede pryč.
To pak nevíte, že bez izvání se mě nikdo nesmí?
Pustň mě krály můj. Urgentně tě chci.
To jeho jsme žene. A že mě chce? Dále.
Odpust mi tu troufalost, že něco chci od krále.
No nic.
Co si břeš, Broučku? Pojď ke mě blíž.
Hostinu chci. Není li to velká potíž?
Hostinu? Toho všem, to já bych zvát. Na počest tvého vezíra,
že dobře dosud vládl toho mého Hamana.
Ale ten má hodně práce.
Nesdíhá ani Hostinu? Třeba i jen krátce?
Rozesila poříši nový dekret.
O něčem důležitém? Co bych mohla slyšet?
Nedělej si starosti. Haman všechno zařídí. Jistě. Haman chrání naše dobré lidi.
Tak třinásteho Adaru velká věc nadejde.
Už? Nech se Hostina do kalendáře vejde. A vejde všechno moje. Mejde. A možná, že přijde i ten Haman.
Už zítra, prosím krály. Ale já nedočkám. Pozvou ho. A neodmítne. Pocti každý touží.
A on konečně dostane to, co si zaslouží.
Tak co děláš? Budeme rupy. Kdybych dělal slovenk, jak si jmenem pomůci, tak víš, to zná, že ten obrov se dělá. Tam bude ta stůr z vlajkou.
Slovoda. Slovoda na parikáda. Velká francuská. Jo, takhle tam. To s tou vlajkou. Ale to ještě nebyla. Ale zejdou mi si kámo, že to děláte. Vše na horu. Vše na horu. Vše na horu. Horstě to tam vyhráseme. Ty vole, ty jsi chytrý. Ty jsi chytrý víc. Taky myslel, že to přišel.
No, asi tak nějak. Jo, fakt.
A ty máš nejlepší vlád. Těkla, jaký důravo.
A co kvůli, pane? No. No, tak. Náviesme ještě to víno, co tam je v krabicáku. Jakože, vzmeme češen víno a kudem. A jdeme dělat revolutči. Výnev. Jo, to je skvělý napad. Už jsi hlásný. Co, myslíš, že už? Tak, že už jsi hlásný. Tak jakou revolutči děláme? Hezkou revolutči bych se mohla udělat.
Myslíš, že je tady jedno paky. Tak jo. No, řekli jsme jsi, jak to tady celý víno, ne? Jo, už jsme chtě řekli.
Sluška byla na trhu.
Prý tam byly lidé, babylóňané, peršané, asiřané, židé.
Neboj. Haman, brzíte poč, ty sníží.
Aha. Ten Haman dělá zázraky bez potíží.
No nic. Už bude večeře. Po Persku pečené kůře. Těším se, Královno.
Mohlo nám být hůře.
Bude nám přímo skvěle.
Postavím města ze zlata.
Baláce na plážích, bazény, místo bláta.
Slyšíte? Hostí jdou.
Ať už začnou hody.
Jo, Haman, řekli mi ještě jedno, já jsem zapomněl, proč mám zabít ty žody.
Židi, už jsem řekl, jsou nebezpečným říši.
Musíme vystvat z těch jejich hnusných skříší.
Já, to jsem zapomněl. No nic, pojďme už. Jídlo chladne. Správně a potom říši očistit. A potom říši očistíme řádně.
Krály, zabiješli židi?
Ruku vstáhneš i na mě.
Co? Co je to za blouznění?
To je nějaké nederozumění.
Nikoli, jsem židovka, je to národ můj. Proč jsi mi nikdy neřekl, že je to národ tvůj? Kdybych já jen věděl, nedál bych svůj souhlas, jiný národ bych dal vyhladit, určitě nevás.
S ním naši venici Esther, vše napravíme.
Děkuji, můj krály, ale už bez tebe to spravíme.
Děkuji.
Děkuji, můj krály, ale už bez tebe to spravíme.
Děkuji, můj krály, ale už bez tebe to spravíme. Děkuji, můj krály, ale už bez tebe to spravíme.
Oslavujte každý rok postovky let. Neprojede národ. Ne, proti sení svět.
Děkuji, můj krály, ale už bez tebe to spravíme. Děkuji, můj krály, ale už bez tebe to spravíme. Děkuji, můj krály, ale už bez tebe to spravíme. Děkuji, můj krály, ale už bez tebe to spravíme. Děkuji, můj krály, ale už bez tebe to spravíme.
Děkuji, můj krály, ale už bez tebe to spravíme. Děkuji, můj krály, ale už bez tebe to spravíme. Děkuji, můj krály, ale už bez tebe to spravíme. Děkuji, můj krály, ale už bez tebe to spravíme. Děkuji, můj krály, ale už bez tebe to spravíme.
Tak jdem na pila, ne? Jo. Tak Tigger. Tigger. Tigger. Děkuji. Děkuji. Děkuji. Děkujeme ještě jednou, že jste přišli. Jo, ještě zůstaňte a chvílte. Dlouzá závada. Dlouzá závada. Dlouzá závada. (zvuky výzvy)
OBJECT:PARADISE keeps only what it needs to run the archive: sign-in, player and room preferences. No tracking cookies. If you agree, we also use Google Analytics to understand traffic. Do you agree to analytics?
